Jakmile se od vás chce dokonalost svaru nejen v jeho technických parametrech, ale i co do vzhledu, těžko byste hledali lepší možnost. Nepatří sice k expresním řešením pro velkosériovou výrobu a potřebné vybavení je o něco složitější, výsledky to vše ale bohatě vynahradí. Řeč je o svařování metodou TIG.
Způsobů svařování je právě tolik, kolik se najde specifických potřeb výroby. Technolog upřednostní preciznost, ekonom prosadí jako určující rychlost produkce, zákazník zase lpí na ceně. Každý postup má něco do sebe a je třeba volit podle aktuálních priorit. Kdy a proč zvolit právě TIG?
TIG nebo WIG? Společný jmenovatel je wolfram
Podobně jako u dalších obvyklých způsobů svařování je i označení TIG původně zkratkou. Odvozena je z anglického Tungsten Inert Gas, kde první slovo označuje v překladu wolfram. Ten je stěžejním prvkem, ze kterého je vyrobena netavící se elektroda upnutá v hlavici hořáku.
Občas používané označení WIG není ničím jiným než německou variantou téhož. Pouze anglické slovo tungstennahradilo německé wolfram. V praxi je možné se dokonce setkat ještě se třetí variantou GTAW (Gas Tungsten Arc Welding) obvyklou zase v zámoří a označující stále tutéž metodu.
Na jakém principu funguje svařování TIG?
Jak bylo uvedeno výše, TIG je sváření pomocí tepla tvořeného hořením elektrického oblouku. Na jednom jeho konci je netavící se elektroda z wolframu jako materiálu, který odolává velmi vysokým teplotám. Na druhém konci je pak svařovaný základní materiál.
Inertní plyn, anglicky inert gas, tvoří ochrannou atmosféru a do místa svaru je dopravován trubicí zakončenou keramickou tryskou. Plyn, typicky argon, má za úkol především zabránit přístupu kyslíku ke svarové lázni. Zároveň také usnadňuje zapálení a udržení elektrického oblouku
Spojit dva kovové prvky pomocí TIG je možné dvěma způsoby
Jednou z výhod metody TIG je práce s velmi vysokou teplotou oblouku, která umožňuje svařování i bez přídavného materiálu. Natavení a spojení okrajů nebo částí dvou dílů ze shodného základního materiálu je metalurgicky nejčistší řešení svaru.
Tam, kde je žádoucí nebo nezbytné vytvořit svarovou housenku z přídavného materiálu, je možné jej kapat do svaru manuálně. Metoda TIG může pomocí motorizovaného podavače přídavného materiálu prováděna i poloautomaticky, v případě robotizovaného hořáku dokonce zcela automaticky.
Výhody metody TIG
Z uvedeného je zřejmé, kde a za jakých podmínek najde metoda svařování TIG své uplatnění.
- Perfektní kontrola nad procesem a tomu odpovídající výsledky. Díky použití wolframové netavící se elektrody má svářeč absolutní moc rozhodnout o množství a načasování vkládání přídavného materiálu. Oblouk může hořet, aniž by docházelo k přenosu částic materiálu a tvorbě svaru.
- Díky vysoké teplotě možnost svařování zcela bez přídavného materiálu pouze natavením a spojením dílů ze základního materiálu. Zároveň ale tepelné ovlivnění materiálu ve stále velmi úzkém okolí svaru.
- Svařování v ochranné atmosféře a tedy další zlepšení kontroly nad provedením a kvalitou svaru.
- Pro svářeče je podstatná i volnost v polohování při práci. Metoda TIG neklade žádné zvýšené nároky na místo nebo směr svaru.
- Pro určité typy výrob je velkou výhodou možnost použití už od velmi malých proudů a tedy svařování i subtilních materiálů jako jsou šperky či tenké fólie.