Jak na svařování tenkých plechů bez propalů

Svařování tenkých plechů (do cca 2 mm) patří mezi náročnější úkoly, se kterými se svářeči setkávají. Ať už se jedná o opravy karoserií, výrobu vzduchotechniky nebo jiné aplikace v lehké kovovýrobě, klíčovým cílem je dosáhnout pevného a čistého svaru bez propálení základního materiálu. Právě propaly, deformace a nestejnoměrné provaření patří mezi nejčastější problémy při práci s tenkými materiály.

Nejčastější chyby při svařování tenkých plechů

1. Příliš vysoký svařovací proud
   Přehřátí materiálu způsobí rychlé propálení nebo roztavení plechu. Tato chyba je častá zejména u začátečníků, kteří přeceňují potřebný výkon.

2. Špatné vedení hořáku
   Nevyrovnaný pohyb nebo příliš dlouhé setrvání na místě vede k nerovnoměrnému natavení a vzniku propalů nebo nevzhledného svaru.

3. Použití nevhodného přídavného materiálu
   Například příliš silný drát u MIG/MAG nebo nesprávný průměr wolframové elektrody u TIG snižuje přesnost a stabilitu oblouku.

4. Nedostatečné čištění povrchu
   Oxidace, oleje a jiné nečistoty negativně ovlivňují kvalitu svaru a mohou způsobit pórovitost či nestabilní oblouk.

5. Použití nesprávné techniky zapálení a ukončení svaru
   Bez řízeného náběhu a doběhu často vznikají krátery nebo propaly na začátku a konci svaru.

Doporučení pro správné nastavení parametrů

MIG/MAG svařování (131, 135):

• Svařovací proud: U plechů o tloušťce 0,8–1,5 mm se doporučuje proud v rozmezí 40–80 A.

• Napětí oblouku: Zpravidla 14–18 V, podle polohy a materiálu.

• Průměr drátu: Ideálně 0,6 mm nebo 0,8 mm (např. G3Si1 pro ocel).

• Rychlost podávání drátu: Musí odpovídat proudu, při podávání příliš rychle vznikají nestabilní oblouky, při pomalém podávání dochází k přerušování.

• Plyn: Pro ocel je vhodná směs Ar/CO₂ (např. 82/18), čistý CO₂ vede k vyššímu rozstřiku.

TIG svařování (141):

• Svařovací proud: U tenkých plechů stačí 20–50 A, ideálně s možností řízení náběhu a doběhu proudu.

• Wolframová elektroda: Průměr 1,0 mm, typ WT20 (červená) nebo WC20 (šedá).

• Plyn: Čistý argon (Ar 99,99%), průtok cca 6–8 l/min.

• Přídavný materiál: Drát průměru 1,0 mm, typ podle materiálu (např. ER70S-6 pro ocel).

Správné nastavení parametrů vyžaduje vždy zkušební svar na vzorku stejné tloušťky. Před finálním svařováním je vhodné si ověřit stabilitu oblouku a vzhled housenky.

Tipy pro vedení hořáku a polohu ruky

• Stabilní ruka: Opírejte si zápěstí nebo malíček o materiál. Snižuje to třes a umožňuje přesnější vedení.

• Krátký oblouk: U tenkých plechů je zásadní držet oblouk co nejkratší, jinak roste riziko přehřátí. Ideálně 1–2 mm.

• Rovnoměrný posuv: Pohyb hořáku musí být plynulý, bez zastavování. Příliš pomalý posuv zvýší teplotu a propálí plech.

• Směr vedení: U MIG/MAG se doporučuje technika „tlačení“ (hořák vpřed), která vede k nižší teplotě svarové lázně. U TIG lze vést ve směru i proti směru, ale vždy s důrazem na kontrolu natavení.

Srovnání metod MIG/MAG a TIG pro tenké plechy

MIG/MAG je vhodný pro větší série a rychlé opravy, ale vyžaduje přesné nastavení parametrů, jinak snadno dojde k propalu. Naopak TIG umožňuje přesné ovládání teploty a svaru, což je ideální pro jemné práce, ale je časově náročnější a klade větší nároky na zkušenost svářeče.

Svařování tenkých plechů bez propalů vyžaduje kombinaci správného nastavení stroje, pečlivého čištění povrchu a především dobré techniky vedení hořáku. Klíčové je pracovat s nízkým proudem, krátkým obloukem a rovnoměrným posuvem. MIG/MAG nabídne rychlost, ale hrozí vyšší riziko přehřátí. TIG je preciznější, ale pomalejší a náročnější na ruční zručnost.

Před každým svařováním doporučujeme vyzkoušet nastavení na vzorku a nebát se použít pulsní režim, pokud ho zařízení umožňuje – zejména u TIG, kde pomáhá lépe kontrolovat tepelný příkon. Vždy používejte odpovídající přídavný materiál a chraňte svar před průvanem, který může negativně ovlivnit krytí ochranným plynem.

Se správnou přípravou a tréninkem lze i tenké plechy svařovat čistě, pevně a bez propalů.