.png)
Elektrický svařovací oblouk je klíčovým jevem při obloukovém svařování, kdy dochází k elektrickému výboji mezi elektrodou a svařovaným materiálem. Tento výboj, za velmi vysokých teplot, vytváří ionizovaný kanál plazmy, který umožňuje stabilní tok proudu a roztavení kovu. Oblouk je typicky tvořen napětím 10–50 V a proudem až 2000 A, což vytváří extrémní teploty nad 5000 °C.
Vlastnosti elektrického oblouku a jeho vznik
Elektrický oblouk vzniká mezi kladně a záporně nabitými body, kdy dojde k dostatečnému rozdílu elektrického potenciálu, aby překonal izolační vlastnosti vzduchu či ochranného plynu. Při zapálení oblouku se vytvoří vodivý kanál plazmy, který následně umožní průchod elektrického proudu, jenž zahřívá okolní kov. Oblouk má mimořádně vysokou teplotu, která roztavuje materiál elektrody i samotný kov, čímž umožňuje jejich vzájemné spojení po ztuhnutí.
Faktory ovlivňující stabilitu oblouku
- Druh a polarita elektrického proudu: Střídavý proud a jednosměrný proud s různou polaritou mají odlišný vliv na stabilitu a intenzitu oblouku.
- Složení elektrody a ochranný plyn: Typ elektrody a plyn (například argon nebo CO₂) ovlivňují ionizaci a průběh hoření oblouku.
- Nastavení svařovacího proudu a napětí: Vhodné hodnoty napětí a proudu jsou zásadní pro hladký, stabilní oblouk a kvalitní svary.
Význam oblouku pro různé metody svařování
Elektrický oblouk se využívá v metodách jako MMA (obalená elektroda), MIG/MAG (svařování v ochranné atmosféře plynu) a TIG (wolframová elektroda). Každá metoda se liší typem elektrody, proudem a ochranou okolí oblouku, což ovlivňuje rychlost a kvalitu svařování. Například při MIG/MAG svařování ochranný plyn stabilizuje oblouk a chrání svarovou lázeň, zatímco při TIG je kladen důraz na precizní oblouk pro jemné a kvalitní svary.
Elektrický svařovací oblouk tedy nejen zajišťuje základní tepelnou energii potřebnou k dosažení svaru, ale jeho stabilita a kontrola určují výslednou pevnost a vzhled svarového spoje.