Jak vybrat průměr wolframové elektrody?

Při svařování hliníku nebo jeho slitin se nejlépe uplatní právě wolframové elektrody. Nabízí výhodu stabilního oblouku při svařování střídavým proudem. Legované oxidy sice snižují teplotu tavení elektrody, ale současně zvyšují její životnost. Proudová zátěž může být vyšší a tím se dosahuje i větší efektivity při svařování.

Svařování oceli i hliníku

Wolframová elektroda se netaví. Zpravidla má podobu jehly, jejíž průměr se pohybuje v rozsahu 0,5 – 10 mm, délka elektrody je běžná v rozsahu 50–175 mm. Tato elektroda se usazuje na TIG hořák. Wolframové elektrody mohou být vyrobeny v čisté wolframové formě nebo s legurou oxidů kovů. Pro přehled jsou wolframové elektrody opatřeny barevným značením.

Životnost wolframových elektrod mohou zvyšovat oxidy různých kovů, například thoria. Ty dokáží podpořit stabilitu oblouku i jeho zapalování. Wolframové elektrody pak můžete efektivně využít i u svařování tenkých hliníkových plechů. Další možností je práce s uhlíkovou nebo nerezovou ocelí, případně různých slitin s titanem či niklem.

Průběžná kontrola a zabrušování elektrody

Důležité je sledovat opotřebení elektrody. Wolfram se sice při svařování netaví, ale postupně se tupí. Hrot elektrody je tedy nutné pravidelně kontrolovat a zabrušovat. Nejvhodnějším nástrojem je brusný diamantový kotouč. Elektrodu je možné brousit i ručně, ale zde je třeba pracovat s jistou zručností a umem. Specializované brusky i zkušenému svářeči výrazně ušetří čas i práci.

Kvalita svaru bude vždy ovlivněna tvarem špičky elektrody. Špička elektrody by tak měla ideálně být jedním až jedním a půl násobkem průměru elektrody. Ostřejší hrot bude přenášet energii oblouku v menší ploše a svar nebude optimální. Tupější, širší špička elektrody bude naopak působit ve větší ploše a může poškodit tenké materiály. Důležitý je také tvar, špička musí být broušená v ose elektrody.

Výběr správného průměru elektrody

Výběr samotného průměru wolframové elektrody se pak řídí několika hodnotami. Důležitý je druh svařovacího proudu, jiné parametry jsou potřebné pro střídavý a jiné pro jednosměrný. Zásadní vliv má také tloušťka svařovaného materiálu a konečně i jeho druh.

Obecně je možné vycházet z úměry, která nabízí postupné zvyšování průměru elektrody s narůstající tloušťkou materiálu. Na příkladu svařování tenkého plechu o tloušťce 1 mm vám bude stačit relativně nízký proud okolo 50 A (jak v DC tak AC), a vystačíte si také s průměrem elektrody v pouhém 1 mm. Pokud budete svařovat silnější konstrukci s tloušťkou stěny 40 mm, pak budete muset výrazně navýšit sílu proudu (u DC i AC klidně až ke 300 A) a využijete elektrodu o průměru 4 mm.

U svařování je důležitá získaná zkušenost, vždy je třeba pracovat s rozmyslem a dát přednost pečlivé a kvalitní práci před rychlostí. Moderníinvertory mohou výrazně zjednodušit postup svařování, ale i tak je nutné postupně zvyšovat náročnost práce a myslet na bezpečnost.